V boxech koně ztichli náPerla

Perla byla nejkrásnějším koněm,
která mě kdy v sedle nosíval.
Když jsem její boky stisknul,
lehounce vždy přešla v prudký cval.
Dotyky se dala vésti,
tuhle krátkou chvíli štěstí
má rád každý jockey.

Nenajdu už nikdy koně
s její krásnou, něžnou, klidnou povahou.
S její stříbro-lesklou ststí,
s bleskem v očích,bujnou hřívou za hlavou.

Věřte mi,že bez nadsázky
na nás vždycky padly sázky.
Já byl její jockey.

V závodě o velký pohár
jezdce prvního jsem lehce dohonil.
A on se náhle v sedle shýbnul,
tajně vztekle bičem Perlu uhodil.

Perla byla klisna skvělá,
před závodem rozechvělá
a já byl její jockey.

Půl roku jsem v sádře ležel,
říkali mi ,,Perla už je dávno fit.
Bujnější, než byla prve.
Uvidíš,že opět bude favorit."

Když jsem z nemocnice vyšel,
potom poprvé jsem slyšel
,,S ní už je ámen."
Stál jsem jako bludný kámen
řekli mi, že nemohla už na nohy.
Poslední jí sedlo dali.
Sedlo měkké,připravené pro bohy.

Jede závod smrti, lásky
na ten nejsou žádné sázky.
To ví každý jockey.

všechny poháry a věnce,
sebral jsem a na smetiště vyhodil.
Řek' jsem ,,Kdo ji uhodil,
tak toho musí také potkat jeho díl."
Neboť zabil pro kus zlata
slávu,která je mu svatá
víc než život.

Potkal jsem ho v prázdný stáji,
do dlaně jsem náhle popad' jeho bič.
Viděl jsem strach v jeho očích,
řek' jsem ,,zmrzačil's mě, zabil a teď křič."
V boxech koně ztichli náhle
jenom v dále zazněl táhle
smích kopyt Perly.

,,Kolikpak ti dali peněz,
že jsi v tom mizernym derby zvítězil.
Byl bookmaker spokojen
a kolik jsi z něj všivejch prachů vyrazil?
Řekni,noviny co psaly,
do titulků jistě daly
tvý nevinný jméno.
A jak tě chválil manager,
snad nebyl z tebe celý pýchou bez sebe.

A všichni přátelé z tvý stáje,
vyvájeli tvoji jízdu do nebe.
Na vavřínech spal jsi klidně,
zatím, co mně bylo bídně.
Máš pevný spánek.

Byl velký potlesk na dráze když
moje tělo vodnášeli v nosítkách?
A dámy z tebe šílely,
když Perlu vzadu střílely
ty sháněl jsi se po kytkách.

Víš, čím byly tolik těžký?
Tím, že já teď chodím pěšky
a mám srdce prázdný.
Teď se díváš do očí,
kterým jsi tímhle bičem
radost na vždy vzal.
Moh'bych tě bít, tu sílu mám,
jenomže jsem tenhle závod navždy vzdal.

Bylo vás víc,nebyl jsi sám.
Celej stadión byl vyprodán
a já jel na postel."

Ptáte se, jak to dopadlo
jak pomstil jsem
a jestli jsem tím bičem uhodil?
Ne, nebylo proč jen jsem jej přelomil.
a pod nohy jsem mu ty třísky pohodil.

Čelo se mu lesklo potem
v duši strach ho bodal hrotem.
Tím, ostrým jak břitva.

A šel jsem pryč a vzpomínal,
Perla byl nejlepší kůň,co mě v sedle nosíval.
Dotyky se dala vésti,
tuhle krátkou chcvíli štěstí
má rád každý jockey...