Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
On était 5 on avait rien ou plutôt on avait que nous.
Une poignée de rêves et un monde qui veut pas de nous.
Alors on brûle cette chienne de vie par les deux bouts.
C'est grâce à mes soces que j'suis toujours debout.
A la télé ils parlent de nous dans leurs débats.
Mais pour piger, il faut l'avoir vécu dès le début.
Livrés à nous même, on a formé nos propres familles,
même si les propos varient, le topo reste pareil.
A travers les années que je regarde à droite ou à gauche,
ils y en a qui manquent dans les rangs, mais je vois toujours les mêmes soces.
La rue nous berce mais ces avenues nous brisent.
Tout ce béton nous baise et son vice nous canalise.
On était 5, aujourd'hui on est plus que 4.
Faut faire le deuil, c'est se que me répète mon psychiatre.
Comment tourner la page, comment trouver le courage de lâcher prise et de toucher le fond sur naufrage.
Loin des regards je me retrouve à pleurer ton absence,
mais rien peut transparaître dans ma nouvelle résidence. Quand on les dérange, c'est ici qu'ils nous rangent. Derrière ces barreaux, la culpabilité me ronge. Si j'avais fermé ma gueule, ravaler ma fierté, il y aurait pas eu d'embrouilles et tu serais encore sur tes deux pieds. Mais comme d'hab j'l'ai ouvert et comme d'hab tu m'as couvert. A cause de mon orgueil, tout le monde en a souffert. Putain ce que tu me manques, nos souvenirs me hantent. A cause de moi, tes rêves et tes espoirs se fragmentent. Ils disent "Les meilleurs partent toujours les premiers" alors on se voit dans une éternité, je serais dans les derniers.
To bylo 5 nebo spíše nebylo nic, co bychom měli.
Hrst snů a svět, který není nás.
Tak jsme se spálit psí život na obou koncích.
Je to díky mým Soce, že jsem ještě stojí.
V televizi mluví o nás v jejich jednání.
Ale pro namáčení, musí být žili od začátku.
Ponecháni sami sobě, jsme vytvořili vlastní rodiny,
iv případě, že slova se liší, topo zůstane stejný.
V průběhu let jsem se podíval doprava nebo doleva,
oni jsou ti, kteří jsou chybějící z řad, ale stále vidím stejná Soce.
Street ustávala nás, ale my rozbít tyto cesty.
Nic konkrétního jsme se líbat a budeme náměstka kanály.
To bylo 5, dnes více než 4.
Potřebujete truchlit, je říci si, že můj psychiatr.
Jak otočit stránku, jak najít odvahu pustit a dotýkat dna na potopení.
Sejde z očí jsem najít sám sebe pláč vaší nepřítomnosti,
ale nic se mohou odrazit v mém novém domově. Když narušený, to je místo, kde se řadí nás. Za těchto barů, vinu na mě kouše. Pokud jsem zavřela ústa, polykat moje pýcha, tam by byl žádný podraz, a přesto byste se na obě nohy. Ale jako obvykle j'l'ai otevřené a jako obvykle jste mě na které se vztahuje. Protože moje pýcha, utrpěl každý. Sakra, to mi chybíš, naše vzpomínky mě pronásledují. Kvůli mně, své sny a své naděje jsou roztříštění. Říkají, že "Nejlepší vždy jít první", takže uvidíme v věčnost, byl bych ve finále