Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
We won't outlive our generation,
But our impact surely will
This - the Rocks' humilitation
When they witness we are still
Alive in what we've left for others
Like Nature gives, so selflessly
So pay respect to our true Mother
And take your rank amongst the trees
What says the tree to his friends the rocks?
When he lives and breathes and they sit and mock
And he grows strong for centuries long
But finally dies and begins to rot
'We will last intact this way!
And you my friend will soon decay'
'But i can breathe - am commensal;
the shade, the fruits, the nests on bough
And if, with this, my time finite
I'm glad to have spent it doing right'
But rocks prefer to simply sit
To win none, lose none, just exist
But nary should an ocean rise,
They'd become sand and dissapear with the tides
When trees ignite a cyclical life
From plant to animal to Earth and back;
Whom, even when their roots are plowed
Have left exponential impact
Steel, concrete, technology (etc)
May stand intact for centuries
I say with actions...
But faced with wind, flood or quake
Like toys will crumble, bend and break
... what you do with words
And so the greedy human kind
To conquer trees tall, mountains high
Erects gigantic splinters of steel
That shame forests, make mountains kneel
And progress spreads like moss on stone
Evolution dictates that men are prone
To outdo those that came before
'You see? We'll last forever more!'
We improve what nature made
We'll challenge mountains, transplant lakes
There is no confirmed master plan
We do it just because we can
But foolish is the one who
Complacently thinks himself King
Because when time erodes the past
What remains are nature's things
Quite Shakespearean duals
Those between parent and offspring are!
As Chronos devours his Son
Gaia to Mankind so starts
Steel, concrete, technology (etc)
May stand intact for centuries
I say with actions...
But faced with wind, flood or quake
Like toys will crumble, bend and break
... what you do with words
Nepřežijeme svou generaci
Však naši potomci jistě ano
Tato - Velká pokora
Když jejich svědkové jsou stále
Naživu v tom, co jsme zanechali pro ostatní
Jako Příroda dává, tak nesobecky
Tak zaplať respektem naší pravé Matce
A najdi si své místo mezi stromy
Co říká že strom je přítelem skály?
Když žíje a dýchá a oni sedí a smějí se
A on roste po celá století
Však konečně umírá a začíná hnít
'Jsme poslední nedotknutí!
A ty, můj příteli brzo shniješ'
'Však já mohu dýchat - jsem sloučený;
stín, ovoce, hnízdo na větvi
A když, s tímto, můj čas skončí
Jsem rád, že jsem strávil svůj čas dobře
Však skála raději jen tak sedí
Nic nevyhrává, nic neztrácí, jen existuje
Však ani jedna nepozvedne oceán
Stanou se pískem a zmizí s vlnami
Když stromy zažehnou v cyklu života
Z rostliny ve zvíře na Zemi a zpět;
Kým, i když jejich kořeny jsou vyorány
Zbyly zbytky dopadů
Kov, beton, technologie
Zůstanou neporušené po století
Mluvím činy...
Však čelit větru, zemi či otřesy
Jako hračky budou se třást, ohýbat a lámat
... co děláš slovy
A tak chtivý lidský plod
Co pořáží dlouhé stromy, vysoké hory
Vztyčuje obrovské třísky z kovu
Ten stud lesů, nutí hory klečet
A úspěch spřádá jako mech na skalách
Evoluce diktuje, že člověk má sklony
Překonávat ty, jež byly tu před ním
'Vidíš? Jsme věční!'
Zneužíváme toho, co příroda stvořila
Pořážíme hory, nahrazujeme jezera
Není pevný mistrovský plán
Děláme to jen proto, že můžeme
Však bláhový je ten, kdo
Samolibě myslí o sobě jako o Královi
Protože když čas zničí minulost
Co zbude budou výtvory přírody
Dost Shakespearových dvojníků
Ty mezi rodiči a vyvrheli!
Jako Chronos zhltnul svého Syna
Gaia pro Liství, tak začněme
Kov, beton, technologie
Zůstanou neporušené po století
Mluvím činy...
Však čelit větru, zemi či otřesy
Jako hračky budou se třást, ohýbat a lámat
... co děláš slovy