Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Politiker:
Ich erlebe in diesen Tagen, dass viele Menschen mir sagen, es ist wichtig dass auch das was die schweigende Mehrheit hier in Deutschland denkt gesagt wird, wir müssen zur Kenntnis nehmen, dass die Hälfte aller Straftaten, die körperliche Gewalt gegen andere beinhalten, von Menschen unter 21 Jahren begangen werden, in Deutschland, und das die Hälfte der Täter, Täter mit einem Migrationshintergrund sind. (Sind, sind, sind)
Dieses Land hier hat mich großgezogen, doch ich werd hier so behandelt, man
als hätt' ich von Soldaten Munition gestohlen.
Nur weil du auf meinem Pass keinen Adler siehst,
Ich dachte, dass für eure Freiheit doch der Adler fliegt.
Es war doch Einigkeit, Recht und die Freiheit, sag mir, hab ich nicht das Recht?
Lass mich frei sein.
Frei sein, so wie der Vogel der fliegt,
Doch ihr schickt mich grade weg, zu den Toten im Krieg.
Sag, was hab ich falsch gemacht?
Ich wollt nur glücklich sein.
Und der Gedanke zu Verschwinden, erdrückt mich gleich.
Was wird aus meinen Freunden, die bald vor Sorge sterben?
Was wird aus mir, wer zieht ihn raus, diesen Dorn im Herzen?
Hört auf mir vorzuwerfen, dass ich vorbestraft bin,
begeht ein Deutscher das Selbe, ist der Staat blind.
Und bis die Klingel bei euch Spinnern leutet,
geh' ich zurück wo's Bomben regnet und der Himmel leuchtet.
Ich soll in den Flieger rein?
Verdammt ihr schickt mich in das Land, wo die Menschen in den Kriegen leiden.
Ich soll in den Flieger rein?
Ich hab Mama doch versprochen, sie müsse nie wieder wein'.
Ich soll in den Flieger rein?
Ich bin jetzt seit 10 verfluchten Jahren hier, ihr schickt mich jetzt wieder heim?
Ich soll in den Flieger rein?
Und ihr schickt mich in die Krise rein, ich steig in den Flieger ein.
Die Polizei bleibt mein Freund und Helfer,
denn sie halfen mir beim Packen der Klamotten,
Mama weint, doch sie betreuen die Eltern.
Und auch das Taxigeld hier brauchst du nicht, du wirst gefahren,
vielen Dank, es war so wünderschon, blau das Licht.
Es ist ein Augenblick, der dir das Leben nimmt,
sag kennst du das Gefühl wenn gradezu die Ehre sinkt?
Wenn ein Mann voller Würde schon in Tränen schwimmt.
Siehst du den Plattenbau? Ich hab da schon gelebt als Kind.
Siehst du den Fußballplatz? Damals war ich grade 8,
und dieser Stürmer wurd in diesem Block zum Star gemacht.
Wie waren hier Tag und Nacht, Tag und Nacht mit meinen Freunden,
man ich bin hier groß geworden, ihr verscheucht hier einen Deutschen!
Klar hab ich Mist gebaut, doch wer war als Kind schon reif?
Die deutsche Sprache gleich zu lernen, ist bestimmt nicht leicht.
Dann kommst du plötzlich in die Klasse und wirst schickaniert,
klar wirst du aggressiv, was wollt ihr Ficker hier?
Ich soll in den Flieger rein?
Verdammt ihr schickt mich in das Land, wo die Menschen in den Kriegen leiden.
Ich soll in den Flieger rein?
Ich hab Mama doch versprochen, sie müsse nie wieder wein'.
Ich soll in den Flieger rein?
Ich bin jetzt seit 10 verfluchten Jahren hier, ihr schickt mich jetzt wieder heim?
Ich soll in den Flieger rein?
Und ihr schickt mich in die Krise rein, ich steig in den Flieger ein.
Und ich blicke aus dem Fenster raus, ich hab geschworen ich werd nicht weinen,
doch es geht nicht, ich schau runter und erkenn mein Haus.
Die Maschine steigt, Berlin wird immer kleiner,
die 2te Träne kommt, man, Berlin war meine Heimat.
Ich denk zurück, wie waren immer jung und froh,
und das Taschentuch beweißt: Die Erinnerung kommt hoch.
Das Taschentuch beweißt, dass ich einer war von euch,
ein Pass ist nur Papier, doch entscheidet wer ist deutsch.
Jetzt erklär mir die Gerechtigkeit,
unsere Welt gehört nur Gott, und nicht dem Staat,
doch der Staat wird zu mächtig sein.
Ich sitz im Flieger drin, ich flieg, doch zerbreche gleich.
Und der Richter schweigt, weil das Gesetz schon reicht.
Ich hab die beste Zeit, die Jugend hab hier verbracht.
Ich bleib ein scheiß Kanacke, den man so erniedrigt hat!
Und bitte sagt mir nicht, dass Krieg das Allerschlimmste is,
ihr schickt dahin wo's am schlimmsten is.
Ich soll in den Flieger rein?
Verdammt ihr schickt mich in das Land, wo die Menschen in den Kriegen leiden.
Ich soll in den Flieger rein?
Ich hab Mama doch versprochen, sie müsse nie wieder wein'.
Ich soll in den Flieger rein?
Ich bin jetzt seit 10 verfluchten Jahren hier, ihr schickt mich jetzt wieder heim?
Ich soll in den Flieger rein?
Und ihr schickt mich in die Krise rein, ich steig in den Flieger ein.
Politik:
V těchto dnech zažívám, že mi mnoho lidí říká, že je také důležité říkat to, co si mlčící většina v Německu myslí, musíme si uvědomit, že v Německu polovinu všech trestných činů, fyzické násilí vůči ostatním páchají lidé mladší 21 let, a polovina pachatelů, pachatelů jsou přistěhovalci (jsou, jsou, jsou)
Tato země tady mě vychovala, ale takhle se mnou zacházejí,
jako kdybych ukradl vojákům munici.
Jen proto, že na mém pasu nevidí orla,
myslel jsem, že orel lítá pro vaši svobodu.
Byla to přeci jednota, pravda a svoboda, řekni mi
nemám pravdu?
Tato země mě tady
Nech mě volným.
Volným, tak jako pták létá,
ale vy mě právě posíláte pryč, k mrtvým do války.
Řekni, co jsem všechno udělal?
Chci být jen šťastný.
A myšlenka na zmizení mě ničí.
Co bude z mých přátel, kteří brzy před starostí zemřou?
Co bude ze mě, kdo vytáhne ven tenhle trn z mého srdce?
Přestaňte mě obviňovat, že jsem trestaný,
nejden Němec je taky takový, je tenhle stát slepý.
A dokud zvonek u vás snílků zní,
půjdu zpátky tam, kde prší bomby a nebesa září.
Mám jít do letadla?
Zatraceně, posíláte mě do země, kde lidi trpí ve válce.
Mám jít do letadla?
Ale já sem mámě slíbil, že už nikdy nemusí brečet.
Mám jít do letadla?
Zatraceně, posíláte mě do země, kde lidi trpí ve válce.
Mám jít do letadla?
Ale já sem mámě slíbil, že už nikdy nemusí brečet.
Policie zůstane můj přítel a pomocník,
protože mi pomohli balit oblečení,
máma brečí, přeci rodiče se starají.
Taky tu nepotřebuješ peníze na taxíka, odjedeš,
hodně štěstí, bylo to překrasný modrý světlo.
Je to okamžik, který ti vezme život,
řekni, znáš ten pocit, kdy čest klesá?
Když muž plný důstojnosti plave v slzách.
Vidíš ty paneláky? Tady jsem žil už jako dítě.
Vidíš to fotbalový hřiště? Tehdy mi bylo 8,
a tenhle bouřlivák se z týhle čtvrti stal hvězdou.
Byli jsme tady den a noc, den a noc s mými přáteli,
já sem tady vyrostl, zahnal jsem tu němce!
Ano, postavil sem smetiště, ale kdo byl jako dítě dospělý?
Hned se naučit němčinu, určitě není lehký.
Potom jdeš najednou do třídy a jsi šikanovaný,
jasně budeš agresivní, co tu vy kreténi chcete?
Mám jít do letadla?
Zatraceně, posíláte mě do země, kde lidi trpí ve válce.
Mám jít do letadla?
Ale já sem mámě slíbil, že už nikdy nemusí brečet.
Mám jít do letadla?
Zatraceně, posíláte mě do země, kde lidi trpí ve válce.
Mám jít do letadla?
Ale já sem mámě slíbil, že už nikdy nemusí brečet.
Dívám se ven z okna, přísahal sem, že nebudu brečet,
ale nejde to, dívám se dolů a poznávám svůj dům.
Letadlo stoupá, Berlín je pořád menší,
druhá slza přichází, Berlín byl můj domov.
Vzpomínám, byli jsme pořád mladý a veselý,
a kapesník dokazuje, vzpomínky přicházejí,
pas je jen papír, ale rozhoduje kdo je Němec.
Teď mi mluv o spravedlnosti,
náš svět patří jen bohu, a ne státu
ale stát je silný.
Sedím v letadle, letím, hned se lámu.
Soudce mlčí, protože zákon stačí.
Mám nejlepší čas, strávil tu mládí.
Zůstanu jen zasranej kretén, kterej se ponížil!
A prosím, neříkej mi, že válka je to nejhorší,
posíláte je tam, kde je to nejhorší.
Mám jít do letadla?
Zatraceně, posíláte mě do země, kde lidi trpí ve válce.
Mám jít do letadla?
Ale já sem mámě slíbil, že už nikdy nemusí brečet.
Mám jít do letadla?
Zatraceně, posíláte mě do země, kde lidi trpí ve válce.
Mám jít do letadla?
Ale já sem mámě slíbil, že už nikdy nemusí brečet.