Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Heaven colored skin, wounded by burnings... and still Covered by slime and by silt
I leave you forever
Heaven colored skin, wounds in my soul, not by steel
Covered by lies and by filth
I damn you forever
Heaven colored skin,
Burned through the soul my guilt
Condemned for my crime and my sin
I'll rot here forever
When the moment of silence destroys the shore
And the sun gives its pledge to the sea
Only then I could leave the flesh
That's imprisoning me
She was watching me from the unknown, I felt
as her voice still rings in my ears:
"You are trapped here forever unless you set me free"
So I turned to the rocks, to leviathan's bones
That rest in their watery graves
Have they seen the one that I seek,
But no one would say?
Where she's laying alone,
Enchained to a stone,
which holds her spirit enslaved?
So I begged the ivory moon to show me the way
"Breathless, cold shiver down my spine
As it was for the first time I saw her alive
It was worth to die for that moment to see her again
'Cause what costs life without knowing death
(What death without knowing love?)
The flow pulled me down to the illuminated darkness And there she was...
I took the stone, it's my burden now..."
Farewell my soul!
I'm redeemed of my sin, my conscience is clean
Her spirit is finely free
The curse of gypsy is loosing its grip
I'm no longer a ghost, I'm bones and dust
And I sink to shimmering deep, my fate is complete
As the moment of silence destroys the shore
And the sun reborn from the sea
I awaken her soul from eternal sleep
She rose up to heavens like feather,
And smiled through the clouds at me
And I found my rest on the bottom of the wide open sea
Kůže barvy nebe, poraněná spáleninami... a stále pokrytá
slizem a bahnem
Navždy vás opouštím
Kůže barvy nebe, rány na mé duši, nikoliv způsobené ocelí
Pokryté lžemi a špínou.
Proklínám vás navždy
Kůže barvy nebe,
Propálená skrze duši mé viny
Odsouzená za mé zločiny a mé hříchy
Budu tu navždy hnít
Jakmile byl moment ticha zničen zvuky pobřeží
a slunce se zaslíbí moři
Jen tehdy jsem mohl opustit tělo,
které mne vězní.
Sleduje mne z neznáma, cítím
jak její hlas stále zní v mých uších:
"Jsi tu navěky uvězněn, leda bys mne osvobodil"
Tak jsem obrátil ke skalám, ke kostem leviatana,
které odpočívají v jejich vodních hrobech
Copak neviděli tu kterou hledám?
Žádný z nich nic neříká.
Kde leží? Osamocená,
uvězněná řetězy ke kamenu,
který drží její duši v otroctví?
Tak jsem prosil slonovinový měsíc, aby mi ukázal cestu
"Bez dechu, mráz mi sjede až do morku kostí,
Jako by to bylo poprvé, kdy jsem ji viděl živou
Ten moment , znovu ji vidět, stál za to.
Protože co stojí život, bez toho aniž bychom poznali smrt.
(Co stojí smrt bez toho aniž bychom poznali lásku?)
Proud mne stáhl až k ozářené temnotě. A
tam byl...
Vzal jsem kámen, odteď je to mé břemeno..."
Sbohem má duše!
Vykoupil jsem svůj hřích, mé svědomí je čisté
Její duch je konečně volný
Prokletí cikánky ztrácí své sevření
Už nejsem duch, jsem kosti a prach
A potápím se do třpytivých hlubin, můj osud je kompletní
Jakmile byl moment ticha zničen zvuky pobřeží
A slunce se znovu zrodí z moře
Probudil jsem její duši z nekonečného spánku
Vznesla se k nebi jako pírko,
A skrze mraky se na mne usmála
A já našel klid na dně širokého otevřeného moře.