Galerie

Stromům kůže deštěm tmavne, na silnicích listí vadne v odlesku vodní tříště,
a stíny dlouhé jako vlaky před sluncem maj’ paneláky jak kostky poztrácené v kopcích,
já se k tobě domů vracím, bez tebe se v noci ztrácím, a láda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.

Hlavu plnou tvých očí a smíchu a pusy, co nás občas dusí, třeba když řekneš "co?"
a dlouhý noci milování, kdy nad tebou se tvář má sklání jak na obraze v galerii, myslím, že v Ermitáži jsem to viděl,
zblízka jsi ještě hezčí, a vláda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.

Už vím, že všechno, co mám, je láskou pokryté tvou jak sníh na vrcholcích střech,
po všech koutech srdce mi bloudíš, jsem šťastnej, že mám tě, mám. Recitál: Jak miluju tvou přítomnost, kdy mohu se tě kdykoliv dotknout a přesvědčit, že jsi,
miluju tvou chůzi a vznešenost a rozmyslnost slov a usměvavý ráno, dobrý den,
a když je mi smutno, můžu tvému tričku říct "ahoj", a ono, věř, jako by se usmálo,
hluboce, hluboce, jak snad chlap ani neumí, hluboce miluju tě.

Už vím, že všechno, co mám, je láskou pokryté tvou jak sníh na vrcholcích střech,
po všech koutech srdce mi bloudíš, jsem šťastnej, že mám tě, mám. Recitál: Jak miluju tvou přítomnost, kdy mohu se tě kdykoliv dotknout a přesvědčit, že jsi,
miluju tvou chůzi a vznešenost a rozmyslnost slov a usměvavý ráno, dobrý den,
a když je mi smutno, můžu tvému tričku říct "ahoj", a ono, věř, jako by se usmálo,
hluboce, hluboce, jak snad chlap ani neumí, hluboce miluju tě.